Během návštěvy Prahy za účelem rozloučení s Václavem Havlem (článek a fotky zde) jsem se náhodou, nechtěně a dalo by se říct i omylem dostal na zasedání vlády. Cestou z hradu jsem mimoděk odbočil ke Strakově akademii, protože jsem věděl, že ve čtyři hodiny odpoledne má proběhnout mimořádná schůze. Přišel jsem před budovu, vytáhl foťák a čekal, jestli přijede někdo známý. Po chvíli za mnou přišel policista z ochranné služby a řekl mi, že se tam nemám motat. Začal jsem se balit, načež mě poslal dovnitř, abych si vyřídil akreditaci. Tak jsem zašel na recepci a požádal jsem o propustku jako novinář. Předložil jsem občanku a vymluvil se, že nemám oficiální press kartu. Ukázalo se, že to není takový problém a tak jsem dostal povolení jít fotit na zasedání kabinetu. Po ,,důkladné" bezpečnostní kontrole, která mimochodem neodhalila mé dva nože, jsem se spolu s ostatními novináři vydal do tiskového centra. Chvíli před začátkem schůze nás fotografy a kameramany vzali nahoru na fototermín. Po příchodu premiéra Nečase jsme mohli jít dovnitř udělat pár fotek. Poté nás opět odvedli do tiskového centra, kde jsme čekali na tiskovku. Světlo tam bylo mizerné, ale něco z toho vyšlo. Tato zajímavá zkušenost, která se nepoštěstí každému, mě utvrdila v tom, že nechci být profesionálním fotografem. Jednou dvakrát je to fajn, ale chodit na každé zasedání musí být opravdu nuda.
Den po úmrtí Václava Havla jsem se vydal rozloučit se do Prahy. Věděl jsem, že to musím a chci udělat. Abych se vypořádal s návalem emocí, vzal jsem si foťák a udělal pár fotek. Od dvanácti hodin byla rakev vystavena v Pražské křižovatce. Dorazil jsem kolem půl, vytáhl foťák a prošel kolem řady k novinářům čekajícím u vchodu. Dovnitř jsem se dostal mezi prvními. Udělal jsem fotky a rozloučil se. Silný zážitek. Pak jsem se vydal na hrad a po krátkém intermezzu na úřadu vlády (článek a fotky zde) jsem dorazil ke svatému Václavovi.
Výlet s foťákem, stativem a filtry nad inverzní oblačnost. Parádní zážitek, opravdu se mi nechtělo dolů.
Podzim je skoro pryč a já jsem zjistil, že nemám skoro žádné fotky.
Nikam daleko jsem se nedostal, snad je na dva dny do Beskyd, kde jsem však měl
trochu jiné starosti. Jako člověku, kterého občas označují za
„fotografa“, mi to nedalo a vypravil jsem se alespoň na krátkou procházku
mou čtvrtí – Pustkovcem. Přestože se jedná jen o dolinu sevřenou
paneláky. Našel jsem tady pár zajímavých míst k focení a věřím, že
pár překvapení mě tady ještě čeká.
Na facebooku jsem si založil album s názvem Life Through a Lens a postupně
tam přidávám fotky. Možná to zůstane u jedné procházky, možná tam
začnu přidávat i další fotky. Každopádně jsem si těmito obrázky
udělal radost. Třeba se budou líbit i někomu dalšímu. Zde je veřejný
odkaz na facebookovou
galerii U každé fotky je pak link na větší verzi na mém flickru
Moje druhá svatba. Obřad se konal v porubské radnici a hostina ve Slatině. Portréty jsme fotili u tamního zámečku.
Rozhodl jsem se výjimečně nepublikovat fotky z Libye v galerii, ale vytvořit youtube prezentaci. Má asi šest minut. Zkuste si ji přehrát v co nejvyšší kvalitě. Hudební doprovod je libyjská píseň, která se na náměstí zpívala. Oslavující dav najednou ztichl a atmosféra byla naprosto magická.