Tohle focení byla taková hurá akce, která netrvala víc než patnáct minut včetně přípravy. Cestou do školy jsem viděl keř a v tu ránu jsem věděl, že bude fotka. Druhý den jsem zavolal Kate a ta velmi ochotně souhlasila, přestože jsme se nikterak předem nedomlouvali a nevěděla do čeho jde. Asi už mi důvěřuje. Jen co dojedla brambory, šli jsme nalehko (bez blesků) do parku a za nechápavého přihlížení kolemjdoucích jsme začali fotit. Kate nemá ráda moji odraznou desku, takže jsem nakonec k tomuto portrétu využil skutečně jen přirozeného světla. Na těle jsem měl nasazenou Sigmu 70?200 f/2.8. Nejtěžší bylo najít vhodnou polohu a úhel tak, abych měl hlavu dobře osvětlenou, ale bez ostrých stínů. Výraz v obličeji přišel sám. Výsledek snad stojí za to.

Druhou zajímavou fotkou z posledních dnů je portrét Adély, který vznikl během focení tabla VIII.A. Po pěti hodinách focení jsem si opět uvědomil, jak nerozumné je nevzít si svačinu a pití, ale tahle fotka mi dodala energii. Vznikla opět díky shodě pár okolností. Po dlouhém focení jsem se potřeboval nadýchat vzduchu a tak jsem vyšel ze třídy na chodbu, kde jsem spatřil nádherné večerní světlo, vstupující skrz velká okna. Zašel jsem tedy pro Adélu a začal kouzlit. Myslím, že mi zpočátku moc nevěřila, že na škaredé chodbě dokážu udělat pěknou fotku, ale povedlo se. Postavil jsem ji k jednomu z oken tak, aby její hlava byla přesně na rozhraní ostrého světla a stínu. Světlo na vlasy, čímž se rozzářily a stín na obličej, který jsem projasnil měkkým odrazem. Toť moje kouzla.

S těmito fotkami už začínám být pomalu spokojený. O moc líp už asi fotit nebudu, takže je to nejspíš můj vrchol. Jistá slečna mi napsala, že fotka Kate je jediná moje fotka, na kterou se dá podívat víckrát, takže zase tak slavné to se mnou asi nebude. Nicméně jsem rád, že jsem si před lety koupil první foťák a začal na sobě pracovat. Uvidíme, co bude dál.