Během návštěvy Prahy za účelem rozloučení s Václavem Havlem jsem se náhodou, nechtěně a dalo by se říct i omylem dostal na zasedání vlády.
Den po úmrtí Václava Havla jsem se vydal rozloučit se do Prahy. Abych se vypořádal s návalem emocí, vzal jsem si foťák a udělal pár fotek.
O podzimním focení.
Rozhodl jsem se výjimečně nepublikovat fotky v galerii, ale vytvořit youtube prezentaci.
Některé fotky jsou prostě jiné. A tohle je jedna z těch některých. Možná jen pro mě je naprosto symbolická, významná a jiná než ostatní.
Mé postřehy z focení v dole Ignát a pohled modelky.
Třetí díl článku o mém působení v Sedmičce
Parádní koncert, jen jsem ztratil jeden špunt do uší, takže ještě stále slyším jak v dáli temný bonga zní?
Druhý díl článku o mém působení v Sedmičce
Minulý týden jsem si na vlastní kůži zkusil, jaké to je fotit pro nejčtenější týdeník ve městě?

Nová profilová fotka na facebůk pro Kristýnu.
Pražská zoo: 8 hodin takřka nepřetržitého focení. Tedy čekání na ten správný okamžik a focení. Výsledek snad stojí za to.
Odpolední focení dvou rampouchů. Testování D300s v mrazivých podmínkách drsné svinovské zimy. Většina je focena v přirozeném světle, později jsem použíl jeden blesk CLS.
Takové menší kreaivní cvičení na zachycení pohybu a atmosféry. Synchronizace blesku na druhou lamelu s pomalým časem.
Druhý ročník streetballového poháru na parkovišti u OC Futurum v Ostravě za účasti hráčů basketbalového klubu NH Ostrava.
Týdenní dovolená na jihu Švédska. Cestou tam Kodaň, pak Jönköping, Gräna, Stockholm, Göteborg, Malmö?
May30
kategorie Práce
Mistrovství světa ve sledge hokeji Ostrava 2009. Fotografie z posledního zápasu našeho týmu, ve který až v nájezdech vybojoval páté místo, které znamená postup na paralympiádu ve Vancouveru.
Po vzoru Joe McNallyho jsem se rozhodl, že nechám ostatní nahlídnout do své fotgrafické kuchyně a prozradím jak vznikají něktré mé fotky. Tedy alespoň ty, u kterých to není patrné na první pohled. Třeba to dalším začínajícím fotografům pomůže, tak jako mi pomohl Joeův blog.
Vyvolané fotky z druhé poloviny 2008. Bohužel poslední fotky ze zenitu, protože přestala fungovat druhá lamela a zrcátko…
S bolestí v srdci musím oznámit, že mě opustil můj foťák, prafoťák, fotoaparát, zrcadlovka a drahý přístroj Zenit-E. Dožil se požehnaného věku a sloužil několika generacím. Bohužel při posledním zakládání filmu jsem seznal, že se zasekává zadní lamela a nebyl jsem s to mu pomoci.
Pár slov o Joe McNally, skvělém fotografovi, který by se dal považovat za můj fotovzor…
Trojkoncert v Templu na stodolní. Jednou učinkující kapalou byla Mobilova Rádoby (pozn. pro neskauty: „Mobil“ je člověk a jmenuje se Kuba)
Trvalo to dlouho, ale konečně jsou. Foceno starým dobrým ruským Zenitem, tj. zcela manuální expozice bez možnosti kontroly snímku. Vyvolání a naskenování černobílého filmu trvalo čtrnáct dnů.
Po prvním nadějném setu, který DHL vyhralo 25:9, se přestalo dařit a nakonec jsme prohráli 2:3. Škoda.
Procházka Gerosem a Zillertal
Změna webových stránek po přechodu na vlastní doménu
Jedenáctiletý chlapec kráčí bosý ulicí jednoho miliónového afrického slumu. Žije v této chudinské čtvrti odmalička a kam až jeho paměť sahá, každý den musí chodit pro vodu. Studna není daleko, ale žíznivých je mnoho. Zařazuje se na konec dlouhé řady a ví, že má před sebou několik hodin čekání. Typický obrázek, který se brzy změní…
Jako každý večer i tento se vrací z Lichtenštejnského paláce pozdě. Lucie i Nicolas spí. S povzdechem si sundává košili. Zase se přes obvaz na zápěstí propila krev. Vodící šňůry se zařezávají stále hlouběji. Je unavený. Sprcha nepomáhá tak jako dřív a osobní desetiminutovku si nedopřál již pár týdnů. Na kuchyňském pultu leží noviny…
Rozhodl jsem se prozkoumat praktickou stránku teroristického útoku ? pokusil jsem se stát teroristou….
Vážený soude
Já, občan této země a obyvatel této Země žaluji společenský systém, jak moc státní tak církevní, za toleranci popření základního lidského práva ? práva svobodné smrti. Tam, kde padl Thanatos, syn bohyně Nykty, já zvedám jeho hasnoucí pochodeň, která je nyní zakázaným světlem…
Koukám se do koše. Proutěného, snad již stokrát vysypaného. Říkám si, že mám na víc. Zajímá mě, co je vlevo nebo vpravo. Vždyť jsem se ani nerozhlídnul…
Narozdíl od poníka a pomazánky, které spojuje snad jen krátká vzdálenost ve slovníku, u politiky a počasí tím podobnost teprve začíná. Budu teď trochu politizovat. Je to takový módní trend současnosti. Dnes je zpolitizovatelné asi všechno – aféry, kauzy, vyšetřování, výroky, obvinění, zprávy. Nebudu se divit, až v obchodě místo mléka pasterizovaného koupím mléko politizované…






