Některé fotky jsou prostě jiné. A tohle je jedna z těch některých. Možná jen pro mě je naprosto symbolická, významná a jiná než ostatní. Pokud se vám nelíbí, tak omluvte mé nadšení z pocitu, který jsem při focení už dlouho nezažil.
Fotil jsem pro Sedmičku festival Fashion Crossroad a během čekání na módní přehlídku jsem vedl rozhovor s kolegou fotografem o umění a práci a prohlásil jsem, že jsem se smířil s tím, že nevytvářím umění. Jde mi o to, abych dělal hezké fotky, aby se lidem líbily, ale na umění u toho moc nemyslím. V tu chvíli jsem ještě netušil, co přijde ten večer.
Během módní přehlídky jsem byl klasicky nespokojen, podmínky byly mizerné a neustále mi do záběru lezli další ?fotografové?. Na konci přehlídky jsem měl pár použitelných záběrů a chystal jsem se odejít, když se na pódiu začalo tančit a já měl foťák stále v ruce, tak jsem se přiblížil a uviděl svou fotku. Holčička tam stála mezi tančícími dospělými a dívala se přímo na mě. Musel jsem se natáhnout a počkat, než se hlouček trochu rozestoupí a pak cvak. Hned vzápětí mi kdosi šlápl na ruku, holčičku chytla maminka a hlouček se uzavřel. Já jsem však věděl, že mám něco dobrého. Fotku, která mi něco říká, která má svoji hloubku. Možná ani nepatří na web, možná se nikomu dalšímu líbit nebude, ale tohle je moje umění. Lepší už to asi nebude.