První díl: O tom, jak jsem do toho spadl
V pátek mi přišel email od redaktora
s přehledem toho, co je třeba vyfotit. Jednu věc jsem musel pro školní
povinnosti odmítnout a zbytek jsem přijal. Začal jsem si domlouvat termíny a
můj kalendář se pomalu plnil. V pondělí jsem si prozřetelně nechal volno
na přípravu do školy a focení jsem smluvil na úterý. Mé plány však
naboural telefonát od šéfredaktorky. Na titulní stranu karvinské Sedmičky
vybouchla fotka od tamního náhradního fotografa a termín uzávěrky
takříkajíc hořel. Měl jsem čtyři hodiny na to, abych dojel do Karviné,
vyfotil fotku na titulní stranu, vrátil se zpátky a poslal ji do redakce.
Jedna titulní strana už mi sice vyšla, ale to jsem při focení nevěděl,
že to na ni půjde. Teď to bylo mnohem závaznější a hektičtější. Musel
jsem udělat dobrou fotku na téma ?do Karviné přišlo jaro" a dostal jsem
to za úkol přímo od šéfky, která o mně bude rozhodovat. Povedlo se.
Fotka se líbila a dokonce byla vyhlášena jako nejlepší titulní fotka ze
čtyř regionálních mutací.
V úterý po škole jsem už jel podle plánu. První na řadě byl pravděpodobný vítěz ankety ?hrdina roku? ? doktor Hájek z mobilního hospicu Ondrášek. Už na recepci onkologie, kde normálně pracuje, mě upozornili, že pan doktor je zvláštní. Měli pravdu. Focení skončilo dříve, než jsem si stačil vytáhnout druhý blesk. Stál jsem za dveřmi na chodbě a měl jsem na kartě pár fotek, o kterých jsem sice věděl, že jsou technicky dobré, ale neměl jsem příležitost s hrdinou jakkoli pracovat. Musel jsem doufat, že to bude stačit.
Tentýž den večer mě ještě čekalo focení dvou pracovnic Rozkoše bez rizika. Musím říct, že to pro mě moc velká rozkoš nebyla, neboť mi jedna z nich neustále vysvětlovala, jak je mám fotit a jak mají fotky vypadat, přestože v tomto oboru nebyla nikterak vzdělaná. To já sice taky nejsem, ale já jsem tam byl fotograf a ona objekt. Když se to míchá, nedělá to dobrotu. Na rozdíl od fotky z Karviné, kde mělo být poznat, že se jedná o Karvinou (jinak bych je nafotil v parku před domem a nemusel tam jezdit), jsem měl vyfotit záběry s nejasným pozadím, abych někoho nepoškodil. Zkoušel jsem dlouhé sklo s malou hloubkou ostrosti, ale nebylo to ono. Nakonec jsem se rozhodl pro starý klasický trik se zoomem v průběhu expozice. Nafotili jsme ještě pár Slow&Rear záběrů a bylo hotovo (Synchronizace blesku na druhou lamelu s pomalým časem závěrky).
Ve středu mě čekala návštěva redakce Sedmičky. Bylo to docela zvláštní
protože, do té doby mě nikdo neviděl a ani pořádně nevěděli, co jsem
zač. Přijala mě šéfredaktorka, ukázala mi, jak to u nich chodí a kdo
vybírá moje fotky, a obdarovala mě nálepkou sedmičky na objektiv. Po
návratu domů jsem s od ní v mailu přečetl: ??dívali jsme se
s kolegy na vaše stránky a byli jsme nadšení! Kdybychom měli volné
místo, už byste ho měl!?. Musím přiznat, že mi malinko stouplo
sebevědomí, ale stále zůstávám velmi skromným člověkem.