Pár mých postřehů z focení Kristýny exkluzivně i pohled samotné modelky (kurzívou).
Už dlouho jsem v hlavě nosila nástřely fotek, které bych buďto sama ráda vyfotila, nebo na kterých bych byla jako modelka, která pouze dokresluje již samo o sobě silnou atmosféru místa. Když jsem pak poprvé uviděla větrací šachtu dolu Ignát, věděla jsem, že je to přesně to, co jsem hledala. Zbývalo tedy už jen vyhradit si na focení dostatek času a počkat na to správné počasí.

Větrací jáma dolu ignát se zdála být ideálním místem a ještě měsíc předem jím i byla. Během obhlídky lokace, jsme s Kristýnou zjistili, že plot se dá lehce obejít a budovy jsou sice ve špatném stavu, ale přístupné. Oč větší bylo naše nadšení během příprav, o to horší bylo naše zklamání, když jsme s výbavou dorazili na místo a seznali jsme, že na vstupech do obou budov je přivařena mříž. Pletivo by snad šlo přestřihnout, ale skoro centimetrový drát nikoli. Po důkladnější prohlídce jsme nakonec našli jedinou přístupovou cestu, a sice otvor v okně dva a půl metru nad zemí. Naše odhodlání neznalo mezí a tak modelka, dva batohy, kufry, brašna, stojany i starožitná židle a takřka stokilový fotograf putovali skrz zbytky okna. Smířeni s případnou pokutou jsme začali fotit.

Celému focení vládl především kontrast, jak bylo naším původním záměrem. Jen tak, podle mě, může člověk dobře postřehnout krásy jinak opomíjené ? nehledě na to, zda se jedná o krásy prostředí či modelky. Na místo jsem tedy dotáhla pár starožitných vintage kousků z vlastnictví mé drahé babičky, včetně úlovků z její šatní skříně, a mohlo se začít. Samotné focení jsem si pak velice užívala, hlavně proto, že to pro mě byla zkušenost zcela nová. Přiznejme si ale upřímně, kdo z nás si nikdy před zrcadlem netrénoval pózy, ve kterých mu to sluší? Já dostala akorát možnost, si ty pózy uchovat navždycky.

Musím přiznat, že zpočátku mi focení moc nešlo. Nějak jsem se necítil a s fotkami jsem stále nebyl spokojený. Díky jisté praxi se něco povedlo, ale neměl jsem dobrý pocit. Měl jsem chuť všechno smazat a začít znova, ale bylo dobře, že jsem to neudělal. Přišel bych tím o fotky ?u židle?, se kterými jsem spokojený. Tento stav nejistoty vyústil až v pauzu a poradu štábu. Po chvíli zjišťování příčin mi to došlo. Začali jsme moc rychle a násilně. Nastavil jsem si blesky a cvak cvak.
Zatímco portréty s židlí jsem nasvítil jedním ostrým bleskem připnutým v okně nahoře a druhým jsem kompletně osvítil interiér pomocí deštníku, další sérii jsem začal nalehko bez blesku, jen s využitím dostupného přirozeného světla. Když nestačilo, tak jsem si pomohl odraznou deskou případně jedním bleskem přes softbox. To byl zřejmě správný přístup. Namísto vytváření vlastního světla jsem pracoval s úžasnou atmosférou, kterou jsem si jen mírně doplnil.

Na focení ?u záchodů? mi přirozené světlo nestačilo, takže jsem je musel nasvítit kompletně sám. To už mi nevadilo, už jsem byl v pohodě a věděl jsem, že mám pár dobrých fotek. Na Kristýnu ve dveřích u záchodu jsem použil hlavní blesk se softboxem na vysokém podstavci zleva a za ní jsem dal ještě malý blesk s honeycomb gridem.
Jakmile nám focení šlo, mohli jsme si zkusit i trochu nelogický experiment s blesky přímo na scéně. Dvě holá světla jsem dal symetricky na stojany k oknům a těsně před Kristýnu jsem postavil odraznou desku. Byl to pokus, ale mi osobně se líbí. Následovaly fotky v okně zcela v přirozeném světle (okno bylo na severní straně, takže v příjemném měkkém stínu) a nakonec ještě několik záběrů venku. To už jsme však byli oba unaveni po šesti hodinách focení a rozhodli jsme se skončit. Opět jsme prostrčili výbavu oknem a jeli vyvolat fotky. Po sprše a krátkém odpočinku u počítače, jsem vyrazil na třídní sraz po pěti letech. Jak jinak než zase s foťákem?

Na závěr snad jen můj poslední postřeh ? takovéhle promyšlené focení není pro modelku rozhodně žádná hračka, po pár hodinách úsměvů už sama vlastně vůbec neví co je správný výraz. Je třeba dodat, že Matyáš je ale opravdu profesionál, který má správné nastavení foťáku i všech ostatních věcí, k tomu potřebných, v oku, a tak mohl ?čekací doby? zkrátit na minimum. I přesto se ale časem mimické svaly začnou unavovat, což se pak projeví i na snímcích. Možná i proto jich nakonec z celkových skoro 700 za zveřejnění stojí jen zlomek?

P.S. Kristýna byla skvělá na všech sedmi stech fotkách, to já jsem jich tolik zkazil. Ty, které mi vyšly si můžete prohlédnout zde =)